„Stromy hrály pantomimu, listí lámalo se o zábradlí…“ i takto mimo jiné popisuji nynější roční období v textu své písně „Byl podzim“ z alba „Samomluva“ (které mimochodem před pár dny oslavilo své dva roky na světě zemském). Nyní vám však přináším o mnoho pozitivnější a krásnější pohled na toto co do barevnosti a světelnosti snad nejzajímavější období roku.
Jelikož věřte tomu nebo ne, i v Ostravě čas od času Slunce prosvitne skrze vzduch tak hustý, že je na první pohled viditelný (respektive jde prakticky vidět pouze on, jelikož skrze něj nejde vidět skoro nic) a pohltí opadající stromoví do teplých barevných tónů svých paprsků.
To je sice krásné, ale víte co je ještě krásnější než focení podzimu? Focení krásné dívky v krásném podzimu! A víte co je úplně nejlepší? Když ta focená dívka je zároveň vaše dívka. A víte co už tak dobré není? Když se ta vaše krásná dívka po nějaké době focení klepe zimou před objektivem, ale víte co je skvělé? Když je natolik odhodlaná, že to s šálkem čaje z termosky vydrží až do konce a dokonce bez dalších následků – díky Leničko 😉 A víte co je ještě bezvadné? Když máte stejně odhodlanou asistentku, která ač už skoro zimou necítí své ruce, tak přesto v nich obětavě svírá odraznou desku a hází s ní „prasátka“ přesně na ta místa, kde je to potřeba – díky Mary 😉 Nakonec bych ještě dodal, že je taky fajn mít dobré místo. V tomto případě se jednalo o Komenského sady, ve kterých jsem byl všehovšudy podruhé v životě a vlastně ani nechápu proč. Jedná se totiž o velmi příjemné místo, klidné, hezky opečovávané. Asi jsem zkrátka našel oblíbené místo na focení portrétů 🙂 Spojením všech těchto příjemných i nepříjemných faktorů a magického data 11.11.11 (mimochodem posledního binárního data tohoto století) vzniklo patnáct fotografií, které můžete shlédnout a komentovat pod tímto článkem (případně „lajkovat“ a komentovat na Facebooku).
Veškeré mé fotografie samozřejmě najdete také v sekci Fotogalerie.