Lenička

A máme tady nové portréty. Toto focení se však od těch předešlých významně lišilo hned z několika důvodů.

Začnu-li tím negativním, pak musím zmínit nepřejícnost „osudu“ onoho dne. Po příjezdu k rybníkům u Polanky, tedy na místo focení, nás nemile překvapil nápis „Zákaz vstupu“ z důvodu úpravy jednoho z rybníků. O pravdivosti tohoto nápisu nás rázem přesvědčili tři Tatrovky, které z onoho malebného kusu přírody vyjížděly přímo naproti nám. Rozhodli jsme se tedy Polanku objet a vybrat jiné místo – nedaleké tzv. Jistebnické rybníky. Náš záměr ale opět překazil další neméně nečekaný nápis, jež nás upozornil, že cesta z Polanky do Klimkovic (přes kterou jsme se do Jistebníku chtěli dostat) je uzavřena. Čas plynul a Slunce se pomalu chystalo za obzor, nezbylo nám tedy, než auto zaparkovat, najít nejbližší možnou polní cestu a pěšky dojít k vytyčenému cíli. Během cesty mě však zaujalo jedno z polí někde mezi Polankou a Jistebníkem a to se také stalo naší první lokací (tedy jsem si alespoň myslel, že to bude pouze jedna z více zastávek tohoto dne). Nicméně smůla se nám ten den lepila na paty stejně jako prach té polňačky a po zhruba hodině focení přišla bouře, která nás vyhnala zpět do auta. Nutno říci, že zaprášená polní cesta v dešti a poměrně silném větru není nic příjemného…

Ale nyní k tomu, proč pro mě osobně bylo toto focení i přes výše uvedené nepříjemnosti jiné, významné a krásné. S Leničkou, která na těchto fotkách pózuje, totiž nesdílíme pouze zájem v pěkných fotkách, ale především spolu sdílíme své životy, jelikož se jedná o mou přítelkyni/partnerku/dívku 😉 Tedy tu, která byla doposud při ostatním focení spíše jakousi „šedou eminencí“ a ochotně vypomáhala nejen se světlem. Nyní se konečně objevuje i před objektivem mého fotoaparátu a samozřejmě mohu slíbit, že to není naposledy (už jen kvůli tomu, jak se nám focení nečekaně zkrátilo).

Mé díky tedy opět samozřejmě patří Lence, ale také mému bratrovi – Jirkovi, který se tentokrát postaral o asistenci, světlo a „logistiku“ 🙂