Kavárenská

Někdy nenápadné dveře pod menší kopulí na ostravském Masarykově náměstí, skrývají prostor s bohatou kavárenskou a divadelní minulostí. Dům rodiny Reiszových je již po staletí místem, kde se rodí, roste a někdy i umírá ostravská kultura, umění a inteligence.

Tak na oficiálním webu začíná popis vskutku zajímavé historie ostravského nezávislého kulturního prostoru, kterému po „bývalém divadle hudby“ dnes nikdo neřekne jinak než Stará Aréna. Kavárna s prezenčním sálem, která v posledních letech, také ve spojitosti s ostravskou kandidaturou na evropské město kultury 2015, zažila svou velkou obrodu, ale také pád. Nicméně stále se jedná o tentýž prostor, který ve své době poctili vystoupením například i Karel Kryl či Hana Hegerová. Dnes je „Stará“ především místem pro současnou kreativitu, kulturu, umění, ale také třeba jen posezení při nějakém tom moku.

Rozhodl jsem se tedy alespoň trochu využít potenciálu těchto prostor pro své portréty s kavárenskou tématikou a s dívkou, která u poloprázdného šálku kávy stále čeká, i když protější šálek je už dávno prázdný, ostatně stejně jako to místo u jejího stolu. Začtená do krásné literatury dopije poslední kapku tmavého životabudiče a doufajíc v její lepší konec knihu zavírá a odchází domů…

Za zpřístupnění Staré Arény a vůbec za umožnění tohoto focení děkuji Ondrovi Pavlicovi. Své Leničce, která je vždy spíše tou šedou eminencí při každém ostatním focení, dnes po delší době děkuji za pózování na opačné straně objektivu.