Ano, skutečně je to tak. Všichni jsme věděli, že tento čas přijde, nic netrvá věčně a tak nezbývá, než se smutkem konstatovat, že léto je nenávratně tatam. Je tedy na čase snést se (alespoň z části) z vysluněných vrcholků mých paralelních světů na zem, do šedé, mnohdy stereotypní reality a začít takzvaně „fungovat“ i jako student.
Pro ty z vás, kteří to náhodou ještě nevědí – už nějaký ten měsíc (ehm, spíše nějaký ten rok…) pracuji na svém hudebním dílku – na své autorské desce, a tak bych se nyní rád lehce poohlédl za právě skončeným létem a ty, jenž se o mou tvorbu alespoň trošku zajímají, seznámil s aktuálním stavem, ve kterém se deska nachází.
Toto léto jsem celé (dalo by se říct - opět) zasvětil tvorbě a to na plný úvazek. Přátelé, sport, hudba (cizí, ne moje) mi byla oddechem mezi hodinami psaní, skládání, upravování, ladění a především nahrávání. Ano, skutečně jsem většinu dnů strávil mezi platy od vajíček 😀 A ač to ze začátku vypadalo všelijak skepticky, nakonec jsem stihl prakticky vše, co jsem za prázdniny stihnout chtěl. Dopsal jsem, nahrál a zkomponoval většinu věcí.
Co se fotografie týče, v Ostravském divadle loutek jsem nafotil promo fotky skvělé Ostravské kapely Outsiders 
(o které v budoucnu ještě hodně uslyšíte – a to nejen ode mě). Focení bylo poměrně náročné, divadlo totiž bylo bezprostředně po rekonstrukci a absence hlavních světel na scéně mi značně ztížila práci. Nicméně prostory jeviště jsou natolik zajímavé a působivé, že ač jsem byl u některých fotek poměrně nejistý, celkový pocit jak z focení, tak z finální podoby fotek mám dobrý.
Mimo jiné také proběhlo, pro mě, zajímavé focení v akci – focení při paintballovém zápasu. V kompletní výbavě, s maskou, signální vestou a popruhy jakožto „válečný“ fotograf jsem běhal vprostřed zuřícího boje 🙂 Kulky létali kolem, lidé umírali (ehm, to už asi kapku přeháním). Má přílišná akčnost a zapálenost se však rychle vytratila v posledním kole, pár minut před koncem, kdy mě z pár metrů zasáhl kamarád přímo do objektivu, přímo do skla! V tom mi před očima proběhl celý život mého fotoaparátu – každý záběr, každá fotka v sépiovém tónu 😀 V panické hrůze jsem začal čistit objektiv vším co bylo po ruce, foťák ležel na zemi, tekla z něj barva a já slyšel jak pomalu vydechuje. „Cítím zimu“ povídá… Jaj, zase jsem se nechal unést! 🙂 Zkrátím to - objektivy od Fuji jsou zkrátka kvalitní záležitost, protože po přímém zásahu paintballovou zbraní, není na skle ani škrábanec (sice jsem ho asi týden odmašťoval, ale i tak – myslím že hodně dobrý výsledek)!
To jsem trošku odbočil, zpět k desce…
Za okny začíná poletovat první spadané listí, příroda se začíná převlékat do barev z palety s nápisem „podzimní“ 
, což značí, že se i práce na mé desce posouvá do další fáze. A to sice fáze nekonečného poslouchání jednotlivých nahrávek a ještě více nekonečného ladění. Tato fáze je pro mě osobně ta nejméně zábavná ale zároveň, bohužel, velmi důležitá (jedná se o ladění hlasitostí jednotlivých nástrojů, stop, vokálů, efektů apod. – zkrátka jde o to, jak bude album ve výsledku znít). Mimo to, ještě čekají dvě písně na nahrání (jedná se o spolupráce – jediné dvě písně, ke kterým jsem nesložil hudbu). Také jsem začal s nahráváním perkusí (darbuky) do vybraných písní. Zároveň s koncem léta začala práce na coveru, čili obalu desky, ale o tom snad až v dalším článku, protože to, jakým stylem bude už samotný obal pojat, myslím mnohé překvapí a sám se na to velmi těším! 😉
Tato fáze se již počítá mezi fáze poslední, takže deska výjde asi…
To bude pro tentokrát vše. Zůstaňte takříkajíc „naladěni“ a zase brzy u dalšího článku nashledanou 😉
